Mé soukromé SS

mé soukromé SS
proplétají se a zase mizí
chvíli blízko
a chvíli zas cizí
mé soukromé SS

Jarní kytice květů

jarní kytici květů
v parku nechala jsem žít
kvítek po kvítku trhala očima
bych ani jednu prsty nezadusila
až půjdeš kolem přičichni si
snít se musí
musí se snít

Do sněhového krajkoví oděna

V novém roce
První sněhové vločky
Všechen sníh
Bělostný papír
Konzervativní

Podzimní listí

Kaštanové oči
Vlasy stále opadávají
Provazochodkyně
Rty
Barové hry
Slaná

V novém roce

v novém roce na pláni čistě zasněžené
čekala bych...
i trochu mrzla...

Rty

Inkoust se v papír vpíjí,
ve změti ledabylých čar.
Jako mezi stébly květ,
rudě pyšní se rty.
Rty půvabné.
Nelze zachytit jejich tvar.
Ze strany na stranu míhají se,
jako květ máku v zeleni divoké.
Foukám na ně.
Foukám vánek hřejivých slov,
vzduch kolem se tetelí
a rty se líbezně usmívají.

Konzervativní

V obalu plechovém,
v řadě poslední,
v regálu zašitém,
na velkoskladě citovém,
sama si rzím.

První sněhové vločky

Své city vtělit do krajkoví,
mezi poletující chomáčky vaty.
Své city zmrazit do bílého,
mezi lehoučké chmýří.
A pak těšit se,
až ve Vašich dlaních v lásku roztají...

Bělostný papír

do dlaní nehty
do dlaní jak nože zarývám
gumuji řádky
trhám listy
nesmím Ti napsat
nesmím!

jak ráda bych
jak rada bych své city z malých cárů
slepila do bělostného papíru

Vlasy stále opadávají

Toužím po prameni tmavých vlasů,
aby proplétal se,
zacuchal se
do mých podzimně rezavých
smutně opadavých.

Tanec barový

Nevěřím na štastné konce.
Věřím v lásku.
Nevěřím v budoucnost.
Věřím jen,
že příjdou chvíle,
kdy objímat budeme barové židle
a k tanci našich slov
nám bude hrát
opětovaný úsměv.

Slaná

V přeplněné kavárně
s nepatrným úsměvem
v křeči
napnutou kůží
roním suché slzy.

Všechen sníh

očarována neuchopitelným - toužím
toužím po lesku očí
slíbat slova ze rtů
a na rozpálené kůži
nechat roztát všechen sníh

Provazochodkyně

Na hraně tenká nit.
Rozeznívá se jak struna.
Do rytmu krok za krokem,
ladně i svůdně,
tančí po ní
provazochodkyně.
Na hraně tenká nit,
kol srdce zařezaná.
Bojím se, bojím.
Padám do vzuchoprázdna.
Na hraně tenká nit.

Barové hry

Překrásná kresba.
Čpějící plíseň loupe barvu.
Hledám v ní tvary, příběhy.
Obnažuje hrubé cihloví.
Popíjím zády do místnosti.
Záměrně.
V kouřovém oparu cítím vůni,
tvou věrnou společnici,
která zůstává ve vzduchu.
Už po sté procházíš.
Neotáčím se.
Doufáš, že příjdu?
Jakmile se však přiblížím,
blízko, skoro na dosah, utíkáš.
Neboj se!
Jsme odsouzeni k míjení.

Minuty vykoupené věčnou nudou

Už zase připadá mi,
že hodiny s jiným nudou mne vlečou.
Smýkají, vláčí, dusí!
Vždyť minuty s tebou protekly tak lehce mezi prsty...

Kaštanové oči

Po kapsách kaštany -
vyloupla jsem z pichlavého.
Jako Tvé oči,
když líbala jsem na víčka.
Zase mrkáš na mne.
Sedím v parku
a listí už zvedá vítr...

Moje první kniha

Jarní sprškou veršů bych chtěla popsat celé tvé tělo
a koutkem oka pozorovat,
jak se chvěješ při každém lechtivém slůvku.
A za svitu hvězd,
v místnosti osvětlené kuželem měsíční záře,
bych pak z této knihy s láskou básně četla.

Jednou se Tě třeba zeptám:
„Chceš být mou první knihou…?“